Velký přehled studijních aktivit

Angličtina na střední škole

Středoškolská angličtina je tak trochu loterie. Narazíte-li na dobrého učitele, pak může být skvělá a dát vám opravdu hodně. Na druhou stranu ne všichni učitelé mají stejnou erudici a pedagogické schopnosti.

Mezi nevýhody "školské" angličtiny patří přílišný důraz na teorii, malá flexibilita v tom, co a jak se učíte, a relativně pomalé tempo studia. Škola vás může naučit spoustě věcem, ale bohužel také mnoha nesmyslům, které se budete pracně odnaučovat. Velmi zanedbávaný bývá neformální (hovorový) kontext.

Středoškolská angličtina navíc končí zhruba na úrovni B2 dle CEFR.

Angličtina na vysoké škole

Vysokoškolská angličtina je logickým pokračováním angličtiny středoškolské, takže s ní sdílí mnohé charakteristiky. Nejvýznačnějším rozdílem je, že bývá oborově zaměřená. Studujete-li medicínu, budete se učit říct "aneuryzma břišní aorty", zatímco na elektrotechnice to bude spíše "přechodová charakteristika regulátoru", atp.

Ačkoliv by se dalo předpokládat, že vysokoškolská angličtina půjde ve smyslu pokročilosti jazyka dále než středoškolská, není to tak úplně pravda. Na většině škol se angličtina učí dva, maximálně čtyři semestry (tzn. 1 - 2 roky) a ve srovnání s primárně oborovými předměty bývá upozaděna, často až do role méněcenného předmětu, kterému student věnuje jen zlomek svého studijního úsilí.

Učitel angličtiny na VŠ se navíc musí vypořádat s mnohem většími rozdíly ve znalostech u jednotlivých studentů, neboť každý přichází z trochu jiného prostředí a zatímco jeden studoval angličtinu osm let, druhý třeba jen roky čtyři. Výsledkem je, že vysokoškolská angličtina má spíše jen efekt vyrovnávací, udržovací a specializační, než že by nějak významně posouvala znalost jazyka kupředu.

Vzhledem k tomu, že ve vyšších ročnících se už angličtina obvykle nevyučuje, mnozí absolventi školu opouští s horší (obecnou) angličtinou, než s jakou na školu kdysi přišli.

Jazykový kurz

Všechny možné kurzy angličtiny rostou jak houby po dešti a výběr je skutečně obrovský. Kurzy se liší zaměřením, intenzitou, ale také kvalitou a samozřejmě i cenou. Kurzy jako celek nelze dost dobře charakterizovat, nicméně jedná se o účinný a oblíbený způsob studia jazyka.

Výhodou jazykových kurzů je možnost volby zaměření, u kurzů vyšší úrovně pokročilosti je dnes již téměř pravidlem anglický rodilý mluvčí jako lektor. Je všeobecně známé, jak důležitý je při studiu jazyka kontakt s rodilým mluvčím. I přesto však je pro mnohé přávě až jazykový kurz první příležitostí pravidelně se s jedním z nich setkávat.

Jazykové kurzy pořádané významnými školami obvykle probíhají v menším počtu studentů, typicky 8 - 12 (z nichž často půlka nepřijde), takže jednotliví účastníci mívají větší prostor k seberealizaci. Kurzy obvykle probíhají v mírně neformálním duchu a záměrně se zaměřují hlavně na praktické používání než na teorii. Některé kurzy jsou pak vysloveně konverzační nebo se zaměřují na přípravu na některý certifikát.

Asi největším úskalím kurzů je jejich cena. Dobré kurzy něco stojí. Pokud na ně dojíždíte, stojí vás to navíc nejen peníze, ale také spoustu času. Výtěžnost kurzu přitom velmi závisí na vašem odhodlání a disciplíně. Nic vás totiž nenutí plnit domácí úkoly a konec konců ani na kurz doopravy pravidelně chodit. Kurz jste si zaplatili a jste proto zákazníkem a podle toho se s vámi i jedná - což ale v tomto případě může být na škodu.

Druhým potenciálním rizikem je osoba lektora. To, že je někdo rodilý mluvčí, ještě neznamená, že umí učit a vést hodinu efektivním způsobem a ještě přitom přihlížet k individuálním potřebám jednotlivých účastníků.

Díky své orientaci na konverzaci a praktické používání jazyka se kurzy skvěle doplňují s tradiční školní výukou a můžeme je proto jedině doporučit. Pokud na ně ovšem máte čas a peníze.

Pobyt v zahraničí

Říká se, že pobyt v anglicky mluvící zemi je jedním z nejlepších způsobů, jak se naučit angličtinu. A je to do značné míry pravda. Nebudeme zde mluvit o dlouhodobém pobytu. Když někdo dvacet let žije v USA, musel by být úplný zabedněnec, aby se nenaučil anglicky alespoň "dobře". Krom toho ne každý chce zrovna hned emigrovat.

Krátkodobé pobyty v zahraničí (měsíc až půl roku) jsou také skvělou příležitostí zlepšit si jazyk. Je ale velmi důležité, za jakých okolností do ciziny jedete a co tam děláte. Jestliže budete 12 hodin denně trhat maliny na farmě spolu s pěti dalšími Čechy, Slováky a Poláky, pak si možná užijete prima dobrodružství, ale s angličtinou se o moc dál nedostanete.

Pro krátkodobé pobyty je lepší vycestování rovnou spojit s jazykovým kurzem přímo v destinaci. Pak totiž kombinujete výhody jazykového kurzu a autentického prostředí, které vám umožňuje zkoušet naučené dovednosti ve skutečných situacích. Navíc na tyto jazykové kurzy často jezdí cizinci z různých koutů světa a tak máte jedinečnou příležitost poznat, jak těžké je rozumět např. "čínské angličtině".

Ještě lepší je, necháte-li se v zahraničí zaměstnat. Pokud možno na takové pracovní pozici, kde budete jazyk používat na denní bázi. Zaměstnavatel vám může dokonce přispívat na jazykový kurz, navíc vás ale okolnosti nutí angličtinu používat ve skutečných situacích a hlavně každý den.

Hlavní přínos vycestování je právě autentické prostředí, které je skutečně do značné míry nenahraditelné. Nutno ale říct, že prostředí vás samo o sobě nic moc nenaučí a je to do značné míry na vás, kolik z vašeho pobytu v cizině vytěžíte. Mnozí se vrátí i z dlouhodobého pobytu a nepřinesou si zpět tolik zkušeností, kolik by mohli.

Delší pobyt v cizině však má i svá úskalí. Zprvu se vše zdá nové a skvělé, ale časem si začnete připouštet i druhou stranu mince. Kulturní odlišnosti, které ze začátku vnímáte jako dobrodružné poznávání cizí kultury, se poměrně rychle mohou stát předmětem vaší frustrace.

Navíc zjistíte, že i když se k vám všichni chovají zdvořile, přeci jen jste pro průměrného místního, který vás nezná osobně, tak trochu občan druhé kategorie. Váš přízvuk na vás totiž vždy a všude nekompromisně prozradí, že pocházíte z východu.

Sociální vazby v rodné zemi při delším pobytu také zrovna nevzkvétají a Skype není plnohodnotnou náhradou osobního kontaktu. A to nemluvím o nasládlém světlém hnusu, kterému se na západ od našich hranic říká chleba a který se brzy stane vaším nepřítelem číslo jedna.

Individuální výuka

Individuální angličtina s rodilým mluvčím je výborný způsob studia, bohužel hodně drahý a pro mnohé nedostupný. Resp. nedostupný v dostatečném objemu.

Hlavní výhodou je, že se se svým učitelem domluvíte, co se chcete učit. Dobrý učitel vám pomůže identifikovat vaše slabiny a zaměříte se pak právě na ně. Individální výuku je nejlepší používat na zlepšování aktivních dovedností, protože na ty pasivní stačí jiné, levnější postupy. A obvykle to tak i přirozeně vyplyne z toho, že většina lidí má méně vyvinuté právě aktivní dovednosti.

Doporučujeme využít individuální výuku nejen ke konverzaci, ale také k psaní, protože získávat kvalitní zpětnou vazbu na psaný projev je obecně velmi těžké.

Hlavní úskalí se opět skrývá v osobě lektora. Každý druhý Angloameričan žijící v ČR si (při)vydělává jako soukromý učitel angličtiny a najít dobrého učitele proto není samozřejmostí.

Četba

Četba (novin, časopisů, beletrie, odborných knih nebo online článků) je asi nejčastější "mimovýukovou" aktivitou. Čtením se vám dramaticky rozšiřuje slovní zásoba, navíc můžete spojit příjemné s užitečným a číst si něco, co vás zajímá.

Čtení trénuje hlavně pasivní znalost jazyka a s výslovností příliš nepomůže. Je proto vhodné kombinovat jej s jinými aktivitami.

Velkou výhodou je možnost číst zjednodušené knihy a knihy dvojjazyčné. Bohužel vydavatelé těchto typů knih zatvrzele zpracovávají převážně klasické romány, které zdaleka ne každého baví.

Nezjednodušená četba je vhodná až od poměrně vysoké úrovně pokročilosti. Průměrnou knihu si pohodlně (bez slovníku) přečtete až zhruba od úrovně C1. Záleží však i na konkrétním autorovi, někteří jsou známí jednoduchou angličtinou (např. J. K. Rowling, Dan Brown, aj.).

Určitou nevýhodou beletrie je, že se v ní používají knižní výrazy a obraty, které se nehodí např. v konverzaci.

Audioknihy

Audioknihy jsou dalším zajímavým prostředkem ke studiu jazyka, který se těší stále větší oblibě. Jejich zřejmou předností je, že se při jejich poslechu učíte i výslovnost, navíc je můžete pohodlně poslouchat třeba při sportu.

Hodně ale záleží na tom, jak dobře vám sedne hlas a projev předčítajícího a jaká je kvalita zvuku. Překvapivě se totiž můžete i v době všudypřítomných mp3 přehrávačů a high definition zvuku setkat se starými, zašuměnými záznamy, které tiše a monotónně předčítá znuděný Skot.

Audioknihy jsou navíc pochopitelně těžší na porozumění než jejich knižní protějšky protože navíc přidávají bariéru poslechu. Nejsou proto příliš vhodné, pokud narážíte na velké množství neznámých slov, protože chybí informace o správném zápisu. Jinými slovy nehodí se na učení nové slovní zásoby.

Audioknihy a knihy se někdy prodávají současně v kompletu, takže můžete zároveň číst a poslouchat.

Sledování filmů

Sledování filmů v původním znění je oblíbený způsob, jak se zlepšovat v poslechu. Dlužno ale říct, že nepříliš efektivní.

Ve filmech bývá mnoho postav, každá s trochu jiným mluveným projevem a tak je poměrně obtížné filmu dobře rozumět jako celku. V poslechu navíc ruší hudba, výbuchy, střelba atp.

Mnoho filmů přitom stejně obsahuje jen poměrně málo dialogů. Například Arnold Schwarzenegger si ve slavném Terminátorovi vystačil s 57 slovy. A to hrál hlavní postavu.

Filmy je nevhodné sledovat s českými titulky, protože se tak nenaučíte vůbec nic. Pokud filmu nerozumíte, zapněte si titulky anglické. Budete mile překvapeni, o kolik se vaše porozumění zlepší.

TV seriály a pořady, zpravodajská rádia

Seriály si stojí o poznání lépe než filmy. V seriálech se opakují tytéž postavy, takže máte příležitost zvyknout si na specifika jejich mluveného projevu a lépe jim rozumíte.

V seriálech se mluví mnohem více než ve filmech. Dvojnásob to platí u sitcomů, které jsou založené výhradně na dialozích a téměř 100% času v nich někdo něco říká. V seriálech se navíc mnohem častěji vyskytují zcela obyčejné situace, které by ve filmu byly nepřípustné, ale pro studium jazyka jsou mnohem vhodnější.

Stejně jako u filmů platí, že jsou zcela nevhodné české titulky. Pokud jsou dialogy příliš těžké, použijte titulky anglické.

Mezi další televizní pořady vhodné k tréninku poslechu patří zpravodajství, talk show, různé recenze, atd. Seriály a televizní pořady doporučujeme jako skvělý nástroj k tréninku poslechu.

Zpravodajská rádia (BBC World News, atp.) jsou podobným zdrojem se specifickou slovní zásobou. Poslech zpravodajství je ale o něco těžší než jeho sledování v TV, neboť nemůžete odezírat. Rádio ale zase lze poslouchat na kole nebo v autě.

YouTube a podcasty

Dalším dobrým materiálem jsou některá videa na YouTube a podcasty, zejména různé recenze, tutoriály, populárně vědecká či výuková videa. Představují mnoho příležitostí ke studiu formálního i neformálního jazyka, kvalita jednotlivých videí však kolísá a musíme hledat vhodné kousky.

Počítačové hry pro jednoho hráče

Počítačové hry jsou vynikající prostředek ke studiu angličtiny. Tedy některé hry. Bejeweled mezi ně nepatří. Unreal Tournament také ne. Nejvhodnější žánry jsou (neakční) RPG hry a adventury, protože jsou orientované na příběh a obsahují proto velké množství textů a mluveného slova. Hry je třeba kupovat v anglické mutaci, nikoliv ty s českými titulky/dabingem.

Když vás hry baví, tak u nich vydržíte dlouhé hodiny a díky tomu máte velmi dlouhou expozici angličtině. Vášnivý hráč vydrží u nejnovější žhavé pecky klidně 16 hodin v kuse. U učebnice by tak dlouho vydržel jen ztěží. Situace ve hře navíc simulují reálné činnosti - i když se zrovna odehrávají na palubě kosmické lodi Normandy - a napomáhají tak procesu učení.

Ve hrách se navíc používá hodně hovorové angličtiny, archaismů, idiomů, dvojsmyslů, vtipů, vulgarismů a dalších prvků, které jsou v konvenčních studijních materiálech spíše vzácné a přitom v praxi velmi časté.

Nevýhodou této studijní metody je, že není pro každého. Ne každého hry baví. Mnozí na ně koukají s despektem, neboť stále žijí v představě, že počítačové hry jsou pro děti nebo že se jedná o okrajovou záležitost pro subkulturu bláznů a podivínů, co žijí v podzemí a zřídkakdy vylézají ze své sluje. A to i přesto, že objem herního průmyslu dávno překonal průmysl filmový a dnešní průměrný počítačový hráč je ženatý muž kolem 28 let technického zaměření.

Dalším nedostatkem je, že hry trénují převážně dovednosti pasivní, zejména poslech a čtení. Texty navíc nebývají zcela autentické, neboť jsou často mírně zjednodušené. Některé hry také nejsou původně v angličtině a jsou do angličtiny dodatečně překládané, což dává prostor k nedostatkům. Slovní zásoba bývá pestrá a rozsáhlá, ale poněkud specifická a ne vždy v praxi využitelná (např. málokdo ocení, že znáte 20 různých typů mečů).

Online hry (MMORPG)

Online RPG hry pro mnoho hráčů nabízí totéž co hry pro jednoho hráče, navíc ale zapojují i aktivní dovednosti. Jedná se o hry, kde kromě vlastního hraní zároveň aktivně chatujete, případně i mluvíte s ostatními lidmi. Každá hra má navíc své fórum, kde o ní hráči sáhodlouze diskutují i když ji zrovna nehrají. Zkrátka a dobře, příležitostí spousta.

Online hry sdílí své výhody i nevýhody s hrami pro jednoho hráče. Texty v online hrách však obvykle bývají jednotvárné a slaboduché a jejich čtení ve větším množství škodí duševnímu zdraví. Voice-overy (zvukové nahrávky) bývají méně časté a není jich tolik jako u RPGček pro jednoho hráče. Na druhou stranu ale zase máte příležitost poslouchat, jak mluví ostatní hráči. Co online hry ztrácí v oblasti rozvoje pasivních dovedností, to tedy bohatě vynahradí na poli dovedností aktivních.

Na tomto místě nutno upozornit, že tato metoda není vhodná pro málo otrlé jedince. Lidé v online hrách mají podobně jako např. v internetových diskuzích tendenci ztrácet zábrany a projevují se často drsnějším a méně vybíravým způsobem než v běžném životě.

To je zároveň na obtíž, ale na druhou stranu i velká výhoda. V online hrách se díky tomu máte možnost naučit hovorovou až vulgární angličtinu, kterou vás ve škole nenaučili a naučit ani nemohli, protože by jim vaši rodiče bývali přišli vynadat.

Hlavní nevýhodou je nejistá efektivita. Hra vás sice baví, ale velké množství času v ní strávíte mlácením bosse nebo třeba u hvězdné brány čekáním na kořist v zamaskované vesmírné lodi. Pokud přitom aktivně nekomunikujete s ostatními, moc si toho z vaší seance neodnesete. Alespoň ne ve smyslu angličtiny.

Velkou roli pochopitelně hraje také volba serveru a klanu. Chcete-li se učit anglicky, zapomeňte na československé klany, gildy a korporace a vyberte si spíš uskupení s větším počtem členů.

Dopisování

Ze všech jazykových dovedností je asi nejtěžší naučit se dobře a čtivě psát. Dobrých příležitostí k tréninku psaní v anglčitině je opravdu málo. Dopisování, ať už papírově nebo elektronicky, je jednou z možností. Bohužel však většinou chybí kvalitní zpětná vazba a studijní efekt je tak nevalný. Pochopitelně také záleží na tom, s kým si dopisujete.

Přispívání do diskusí

O poznání lépe jsou na tom internetové diskuse a to hlavně proto, že do nich reálně můžete přispívat s mnohem větší frekvencí. Diskusí se však účastní lidé z celého světa a bohužel se tak můžete nechtěně naučit také mnoho chyb.

Kam dál?

• Další články z rubriky Hlavní články
• Přehled všech článků
• Co jsou Anglická slovíčka?