Vlastní jména v angličtině
Co jsou vlastní jména?
Vlastní jména jsou názvy konkrétních lidí, zemí, měst, hor, řek, moří, atp. Příkladem vlastního jména je slovo Londýn. Jména, která nejsou vlastní, se označují jako jména obecná - např. slovo město.
Další příklady:
Obecné jméno | Vlastní jméno |
---|---|
země | Německo |
člověk | Petra |
řeka | Amazonka |
válka | Třicetiletá válka |
hora | Sněžka |
auto | Škoda Octavia |
skladatel | W. A. Mozart |
náměstí | Václavské náměstí |
Smyslem vlastního jména je jednoznačně určit konkrétního zástupce nějaké širší skupiny, případně více takových zástupců od sebe odlišit navzájem (např. Londýn vs. Praha).
Zápis vlastních jmen v angličtině
Správný zápis vlastních jmen je v angličtině naštěstí poměrně jednoduchý:
- Jednoslovná vlastní jména se zapisují s prvním písmenem velkým.
- Víceslovná vlastní jména se píší s velkým prvním písmenem u každého dílčího slova, kromě:
- členu - the
- krátkých spojek - of, and, aj.
- některých částic u jmen - van, von, aj.
Příklady:
Prague (Praha)
Joan of Arc (Johanka z Arku)
the Great Wall of China (Velká čínská zeď)
Jak se překládají vlastní jména?
Vlastních jmen existuje obrovské množství. Každý potok či kopeček má své vlastní jméno, ale tato jména většinou svým významem nikdy nepřekročí hranice "svého jazyka" a proto se nepřekládají.
Některá vlastní jména však jsou regionálně nebo i celosvětově natolik důležitá, že si pro ně jednotlivé jazyky vytváří slova vlastní. Děje se tak nejčastěji na bázi fonetického přepisu. Taková vlastní jména proto už překládat musíme.
Vlivem rozdílnosti jednotlivých jazyků se asimilovaná vlastní jména více či méně liší a to jak zápisem tak výslovností.
Příklady:
Berlin (Berlín) ... jen nepatrný rozdíl v zápisu, malý rozdíl ve výslovnosti
Judas (Jidáš) ... větší rozdíl v zápisu i výslovnosti
Beijing (Peking) ... velký rozdíl v zápisu, menší ve výslovnosti
Genghis Khan (Čingischán) ... obrovský rozdíl v zápisu, ale jen nepatrný ve výslovnosti
Vlastní jména popisného charakteru se nepřekládají foneticky, ale významově. Ne však jakkoliv - musí se dodržovat jejich zažitý tvar.
Příklady:
Alexander the Great (Alexandr Veliký)
the Second World War (Druhá světová válka)
the Wars of the Roses (Války růží)
Překlad vlastních jmen z češtiny do angličtiny
Důležitá vlastní jména naleznete běžně ve slovnících.
Pokud nějaké vlastní jméno ve slovníku nenajdete, často pomůže Wikipedie a následující malý trik:
- Nejprve vyhledejte vlastní jméno česky na české Wikipedii...
- ... a následně přepněte jazyk na angličtinu. Tím se dostanete na související článek v angličtině (často jde o úplně jiný text) a zpravidla se tak dozvíte nejvhodnější překlad hledaného vlastního jména.
Pozn.: Tato metoda funguje proto, že články na Wikipedii jsou provázané na bázi tématické příbuznosti. Lze ji použít pro důležitá vlastní jména celosvětového významu. Zjištěný překlad z Wikipedie si však vždy ověřte ještě z druhého zdroje - Wikipedie z povahy věci za svůj obsah neručí.
Pokud se Vám žádným způsobem nedaří správný překlad vlastního jména nalézt, doporučujeme jej v případě popisného názvu přeložit významově, v případě názvu jiného jej pak vůbec nepřekládat.
Překlad vlastních jmen z angličtiny do češtiny
Při překladu vlastních jmen do češtiny zpravidla není problém samotný překlad, ale správný zápis velkých písmen, konkrétně u víceslovných výrazů. Pravidla českého pravopisu jsou v této oblasti bohužel velmi komplikovaná a nepřehledná a správný zápis je často dán zvyklostmi spíše než pevně danými pravidly.
Více na toto téma viz velmi užitečná Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR, konkrétně články v sekci "Pravopis - velká písmena".
Používání členů
U vlastních jmen se buďto nepoužívá žádný člen, nebo se používá určitý člen the. Podrobně jsme se touto tematikou zabývali v samostatném článku o členech.
Záludnosti
Naneštěstí se ani problematika vlastních jmen neobejde bez určitých úskalí...
Odlišné chápání vlastních jmen v ČJ a AJ
Pojem vlastního jména není bohužel v českém a anglickém kontextu chápán úplně stejně a můžeme se tak setkat s názvy, které čeština za vlastní jméno nepovažuje, ale angličtina ano.
Jedná se např. o názvy dnů v týdnu. V češtině se např. úterý chápe jako obecné jméno a píše se proto s malým písmenem. V angličtině se ale Tuesday považuje za vlastní jméno a píše se proto s písmenem velkým. Podobná situace je u názvů světových jazyků, takže např. v češtině píšeme portugaština, v angličtině však Portuguese.
Nelogické překlady
V některých případech si různé jazyky pro stejnou skutečnost vytvoří svoje vlastní jména. Příkladem může být výraz the Middle East, který do češtiny překládáme jako Blízký východ (pozn.: "Střední východ" se v češtině téměř nepoužívá, stejně tak se v angličtině prakticky nepoužívá výraz "the Near East").
Slova, která lze použít jako vlastní i obecné jméno
Prakticky jakékoliv obecné jméno se může za určitých okolností stát jménem vlastním. Např. tehdy, když:
- Je jím něco konkrétního pojmenováno.
- Jej používáme jako oslovení.
Příklady:
Slovo | Použití jako obecné jméno (překlad) |
Použití jako vlastní jméno (překlad) |
---|---|---|
father | I was there with my father. Byl jsem tam se svým otcem. |
Would you like some tea, Father? Dal by sis čaj, otče? |
sun | Don't look straight into the sun. Nedívej se přímo do slunce. |
Our star is called the Sun. Naše hvězda se jmenuje Slunce. |
entertainer | He is a popular entertainer. Je to známý bavič. |
Scott Joplin's most famous ragtime is The Entertainer. Nejznámější ragtime Scotta Joplina je The Entertainer. |
Všimněte si také, že v poslední případě není vhodné název díla vůbec překládat jako "Bavič", protože se tak v češtině skladbě neříká.
Tento článek publikujeme u příležitosti spuštění nového slovníku vlastních jmen, o kterém se více dočtete zde.