Kondicionály (podmínkové věty)

Kondicionál je zvláštní souvětí obsahující podmínku. Gramatika tradičně popisuje tři základní typy kondicionálů, se všemi podrobnostmi je však celá problematika poměrně složitá.

Kondicionál je souvětí, jehož hlavní věta platí (nebo by platila) pouze tehdy, je-li splněna věta vedlejší. Vedlejší věta představuje podmínku, která je hlavní charakteristikou kondicionálu - ostatně odtud také plyne jeho český název podmínková věta.

Nejlépe je si to ukázat na příkladu (v češtině):

Kdybych měl víc peněz, koupil bych si nové auto.

První část věty: "Kdybych měl víc peněz, ..." zde představuje právě onu podmínku, zatímco zbytek: "... koupil bych si nové auto" je hlavní děj, který na této podmínce závisí.

Kondicionály v češtině

V češtině máme kondicionály dva - přítomný a minulý. Příklad:

  • Kdybych uměl na klarinet, nekupoval bych si kytaru. - přítomný kondicionál
  • Kdybych byl (býval) uměl na klarinet, nekupoval bych si (tehdy) kytaru - minulý kondicionál

Minulý kondicionál se však běžně příliš nepoužívá a v praxi se nahrazuje kondicionálem přítomným. Jedinou větou:

  • Kdybych uměl na klarinet, nekupoval bych si kytaru.
... tak můžeme vyjadřovat podmínky všech typů a ve všech časových rovinách a to včetně budoucnosti, viz např.:

Není mi dobře, přesto zítra půjdu do práce. Kdyby se to ale ještě zhoršilo, tak bych tam nešel.

Jelikož se minulý kondicionál běžně nepoužívá, začíná znít uchu dnešního Čecha čím dál tím více archaicky a dost možná není daleko doba, kdy se s ním budeme setkávat už jen v knihách. S určitou nadsázkou by tak šlo říct, že v moderní češtině už je tedy kondicionál de facto jen jeden.

Kondicionály v angličtině - základy

O co máme život snazší v češtině, o to hůř se nám učí kondicionály v angličtině. Zde se totiž rozlišují nikoliv dva, ale hned tři jejich typy. To je také důvod, proč s kondicionály tolik lidí zápasí - v češtině nemusíme složitě řešit, který kondicionál použít (když máme prakticky vzato jen jeden). V angličtině to však řešit musíme. Nebo lépe řečeno měli bychom.

Aby se vše pokud možno co nejhůře pamatovalo, jednotlivé typy anglických kondicionálů nejsou nijak logicky pojmenované. Místo toho jsou jednoduše očíslované.

Rozlišujeme:

Typ kondicionálu Děj se odehrává v Splnění podmínky je Vyjadřujeme jím
Kondicionál I. typu budoucnosti vždy možné, spíše pravděpodobné předpovědi, plány do budoucna
Kondicionál II. typu přítomnosti nebo budoucnosti může být možné i nemožné domněnky, předpovědi, spekulace
Kondicionál III. typu minulosti vždy nemožné "co by bývalo, kdyby..."

Jednotlivé kondicionály se v angličtině tvoří takto:

Typ Struktura věty Příklad (anglicky + překlad)
I. IF [přít. čas], [bud. čas (WILL)]. If I see you tomorrow, I will give it to you.
(Když tě zítra potkám, dám ti to.)
II. IF [min. čas], [... WOULD ...]. If he was told, he would intervene!
(Kdyby o tom věděl, zasáhl by!)
III. IF [předmin. čas], [... WOULD HAVE ...]. If he had been more patient, he would have succeeded!
(Kdyby byl býval trpělivější, byl by uspěl!)

Pojďme si nyní rozebrat podrobněji, kdy se jednotlivé kondicionály v praxi používají:

Kondicionál I. typu

Kondicionál I. typu užíváme pro děje v budoucnosti. Tyto děje ještě nenastaly a nevíme s jistotou, zda nastanou:

If it rains, we will stay indoors. (Bude-li pršet, zůstaneme uvnitř.)

Tyto kondicionály nejsnáze poznáme podle toho, že v českém překladu se vyskytuje vazba se slovem "bude" v některém tvaru, např. bude-li, když budou, pokud budeme, aj.

Kondicionál II. typu

Kondicionál II. typu používáme buďto pro děje odehrávající se v přítomnosti nebo v budoucnosti. Podmínkovou větou tohoto typu nejčastěji vyjadřujeme naši domněnku:

A: This must be very expensive! (A: Tohle musí být hodně drahé!)
B: I don't think so. If it were, it wouldn't be so popular. (B: To si nemyslím. Kdyby ano, nebylo by to tak populární.)

Dalším typickým příkladem jsou doporučení typu "Na tvém místě bych...", např.:

If I were you, I wouldn't do it. (Být tebou, nedělal bych to.)

Kondicionál III. typu

Kondicionálem III. typu vyjadřujeme domněnku, "co by bývalo, kdyby...". Používáme ho ve vztahu k ději minulému, který již skončil (a my víme jak). Jeho podmínka je vždy nesplnitelná, protože "už se stalo" a minulost změnit nelze.

If he had been there, he would have ruined the party for everyone. (Kdyby tam býval byl, zkazil by všem večírek.)

Poznámky k užití

Jiné podmínkové spojky

V příkladech výše jsme v zájmu jednoduchosti a přehlednosti uváděli vždy podmínky se slovem IF. Existuje však i celá řada dalších slov a obratů, které mohou představovat podmínkovou spojku, jak ukazuje následující tabulka:

Podmínková spojka Překlad
IF pokud, jestliže, kdyby
UNLESS pokud ne; jestliže ne; kdyby ne
AS LONG AS pokavaď, do té doby než
PROVIDED (THAT) pokud, jestliže, pokavaď
EVEN IF i když, i kdyby

Pořadí vět

Hlavní větu a vedlejší větu lze vždy zaměnit. Platí přitom, že:

  • Je-li podmínka na začátku, pak se mezi větami píše čárka.
  • Je-li podmínka na konci, pak se mezi větami čárka nepíše.

Několik příkladů:

If I were you, I would stay at home. → I would stay at home if I were you.
As long as you ask him nicely, he'll try to help you. → He'll try to help you as long as you ask him nicely.
Provided there's some wood left, we'll build another shed. → We'll build another shed provided there's some wood left.

Pokud pro Vás výše uvedený text byl převážně nový, pak Vám doporučujeme na tomto místě přestat a nechat si to vše nejprve uležet a k textu níže se vrátit až později.

Kondicionály v angličtině - pro pokročilé

Předchozí text představuje výběr toho nejdůležitějšího, avšak záměrně vynechává některé aspekty, které celou problematiku komplikují a dělají ji nepřehlednou. Ty probíráme níže.

Kondicionál I. typu - pro pokročilé

V základní části jsme I. kondicionál představili jako kondicionál respektující tuto větnou strukturu:

IF ... podmínka ... (přítomný čas), (budoucí čas).

Ve vedlejší větě, tzn. v "podmínkové části", jsme pro zjednodušení uvedli jen "přítomný čas". Ve skutečnosti zde ale může být:

  • Přítomný čas prostý - např. If it rains, I'll use an umbrella. (Bude-li pršet, použiji deštník.)
  • Přítomný čas průběhový - např. If it keeps raining, the tent will start to leak. (Bude-li takhle pršet, stan začne prosakovat.)
  • Předpřítomný čas - např. If they have taken a shortcut, they will arrive before us. (Pokud šli zkratkou, dorazí před námi.)
  • Způsobové sloveso - např. If I can find his number, I will call him. (Najdu-li jeho číslo, zavolám mu.)

Druhá část kondicionálu, tzn. hlavní věta obsahující hlavní děj, může ve skutečnosti obsahovat:

  • budoucí čas prostý - např. If you persist, you will succeed. (Vytrváš-li, uspěješ.)
  • imperativ (přikaz) - např. If you see him, say hello for me. (Uvidíš-li ho, pozdravuj ho ode mne.)
  • způsobové sloveso - např. If you run out of money, you might take a loan. (Dojdou-li ti peníze, můžeš si vzít úvěr.)

Všechny uvedené varianty časů a způsobů vedlejších a hlavních vět přitom lze libovolně kombinovat.

Zvláštní pozornost si zaslouží použití způsobového SHOULD v podmínce. Tímto způsobem vyjadřujeme to, co bychom v češtině řekli slovy "pokud náhodou":

If you should see her, give her this. (Pokud se s ní náhodou uvidíš, dej jí tohle.)

Spojení "IF + zájmeno + SHOULD" lze navíc nahradit za "SHOULD + zájmeno", při zachování významu:

Should you see her, give her this. (Pokud se s ní náhodou uvidíš, dej jí tohle.)

Podmínky obsahující SHOULD se také používají v právních textech (ve smlouvách, obchodních podmínkách, aj.).

Kondicionál II. typu - pro pokročilé

Kondicionál II. typu jsme si představili v této podobě:

IF ... (minulý čas) ... , ... WOULD ...

Toto beze zbytku platí s tím, že uvedená podmínka může být jak v čase minulém prostém tak v minulém průběhovém.

Za zmínku zde ale stojí speciální způsob používání slov WAS a WERE. Ve vedlejší (podmínkové) větě lze totiž používat WERE i pro I/he/she/it, např. takto:

If I were the boss, I wouldn't allow this. (Kdybych byl šéfem já, tohle bych nedovolil.)

Varianta s WAS je také správně a platí, že WAS je méně formální než WERE.

Vazbu "IF + zájmeno + WERE" navíc lze přesmyknout do podoby "WERE + zájmeno":

Were I the boss, I wouldn't allow this. (Kdybych byl šéfem já, tohle bych nedovolil.)

Pamatujte, že v tomto případě nelze použít WAS.

Kondicionál III. typu - pro pokročilé

Podobný přesmyk je možný i v kondicionálu III. typu, kde lze takto převést vazbu "IF + zájmeno + HAD" do podoby "HAD + zájmeno", tedy např.:

If you had been there, you would have understood. (Kdybys tam bývala byla, tak bys to tehdy chápala.)
Had you been there, you would have understood. (Kdybys tam bývala byla, tak bys to tehdy chápala.)

Kondicionál "typu 0"

Někdy se můžeme setkat s pojmem "nultý kondicionál" nebo také kondicionál 0. typu. Jedná se o věty tohoto druhu:

If it rains, we play indoors. (Když prší, hrajeme uvnitř.)

Spíše než o kondicionál v pravém slova smyslu se jedná o vedlejší věty časové. Používá se v nich vždy stejný čas v hlavní i vedlejší větě a je pro ně charakteristické to, že slovo IF lze bez ztráty významu nahradit slovem WHEN nebo WHENEVER.

Tímto způsobem se vyjadřují:

  • Obecné pravdy, které za určité podmínky VŽDY platí.
  • Zvyky a pravidla.

Smíšený kondicionál

A aby toho nebylo dost, máme ještě tzv. smíšený kondicionál. Vzniká kombinací podmínky jako u kondicionálu III. typu a hlavního děje jako u kondicionálu II. typu, tedy např. takto:

If you had trained harder, you would be more prepared now. (Kdybys býval trénoval víc, byl bys teď lépe připraven.)

Tímto smíšeným kondicionálem se vyjadřuje, jaký dopad na přítomnost by mělo splnění určité podmínky v minulosti.

Časté chyby

Nejčastější chyby vyplývají z toho, že v češtině používáme podmiňovací "bych", "bychom", "bys", atp. v podmínce i v hlavní větě. Češi proto často sestavují nesprávné kondicionály podobné těmto:

If I will have time, I will help you (správně: If I have time, I will help you.)
If I would have time, I would help you (správně: If I had time, I would help you.)

V angličtině se totiž WILL / WOULD / WOULD HAVE v podmínce většinou použít nesmí! Abychom se této časté chybě vyvarovali, stačí si pamatovat jednoduchou poučku, a totiž že IF a WILL resp. IF a WOULD nesmí být v téže části věty.

Existují sice (vzácné) výjimky, ale v 99% případů nás tento jednoduchý princip nezklame a pomůže nám předejít nejčastějším chybám.

Zaujal Vás článek? Dejte o něm vědět ostatním! Máte připomínky? Napište nám na email info@ajslovicka.cz .

Kam dál?