Určitý a neurčitý člen - jak na ně?

Základní fakta

Rozlišujeme:

• Člen neurčitý - a/an
• Člen určitý - the

Členy se používají před podstatnými jmény podle toho, jestli původce a příjemce informace diskutují konkrétní věc nebo věc neurčitou.

Symbolem Ø se značí, že se nemá použít ani určitý ani neurčitý člen. O znaku Ø se někdy hovoří jako o tzv. nulovém členu. Z praktického hlediska lze ale znak Ø chápat jako "bez členu".

Zní to jednoduše, ale není!

Členy jsou jednou z nejproblematičtějších partií anglické gramatiky, zvláště pro ty, kdo se angličtinu učí jako svůj druhý jazyk. To lze připsat v zásadě třem faktorům:

• Pravidla pro používání členů jsou složitá a existuje v nich řada výjimek a zvláštností. Je proto obtížné je aplikovat v praxi.

• V mnoha jazycích (včetně češtiny) neexistuje přímo srovnatelná obdoba členů a rodilí mluvčí těchto jazyků pak mají tendenci anglické členy ignorovat, protože je nepovažují za důležité.

• Řada lidí si neuvědomuje, že členy nejsou jen kosmetická záležitost, ale jsou i nositeli důležité informace.

Celé situaci příliš nepomáhá ani to, že se při výuce angličtiny studentům často vykládají zjednodušená, zároveň však bohužel nesprávná pravidla používání členů. Typickým příkladem je tvrzení, že když se dané podstatné jméno vyskytuje v textu poprvé, tak se použije a/an, a když už je v textu podruhé, tak the. To ale prostě a jednoduše není pravda - takhle jednoduše to bohužel nefunguje.

K čemu členy slouží?

Členy nejsou zbytečné, mají v jazyce svoji funkci. Pomáhají snížit riziko, že větu pochopíme jinak, než jak byla myšlena. Jinými slovy, členy omezují víceznačnost.

Nejlépe je ukázat si to na příkladu. Řekneme-li:

I've bought an armchair.

říkáme "Koupil jsem si křeslo." a zároveň dáváme najevo, že není v tuto chvíli důležité, jaké křeslo to bylo, ani nepředpokládáme, že by posluchač věděl, o jakém křesle mluvíme.

Pokud však řekneme:

I've bought the armchair.

říkáme spíše: "To křeslo jsem si koupil.". A to je něco úplně jiného! V tomto případě dáváme najevo, že ten druhý by měl vědět, o jakém křesle to mluvíme. Například proto, že jsme spolu předtím byli v obchodě s nábytkem a rozhodovali jsme se mezi křeslem a pohovkou. Nebo proto, že na ono křeslo právě ukazujeme prstem.

Všimněte si, že přitom vůbec nezáleží na tom, jestli jsme o křesle již dříve mluvili nebo ne! Záleží pouze na tom, jestli je všem zúčastněným zřejmé, o jakém křesle je řeč.

Neignorujte členy!

Zkrátka a dobře, na členech záleží. Jejich nesprávné použití může totiž zásadně měnit význam toho, co říkáme nebo píšeme. Snadno tak může dojít k nedorozumění. Stejně tak je chybou i členy vynechávat.

Pravidla

Celá pravidla pro používání členů jsou bohužel dosti komplikovaná a špatně se proto pamatují a v praxi aplikují. Základní princip je však naštěstí poměrně jednoduchý:

Abychom určili správný člen, musíme sami sobě položit dvě důležité otázky:

1. Co přesně chceme říct - mluvíme obecně, neurčitě nebo konkrétně?
2. Jaké podstatné jméno hodláme použít a v jakém tvaru?

Zodpovíme-li si důsledně tyto dvě otázky, pak se nám většinou podaří určit, jaký člen je ten správný.

Co chceme říct?

Z hlediska použití členů jsou tři možnosti.

Obecná tvrzení

První možnost je mluvit obecně. V takovém případě chceme vyjádřit něco, co pro dané podstatné jméno platí vždy a všude. V angličtině se takovému tvrzení říká generic reference.

Příklad: Dogs have four legs. /Psi mají čtyři nohy./

U obecného tvrzení přicházejí v úvahu všechny tři varianty - Ø, a/an i the.

Neurčitý kontext

Druhá možnost je, že míníme jeden exemplář, ale není pro nás důležité který. Tomu se v angličtině říká indefinite reference.

Příklad: I want to buy a car. /Chci si koupit auto./

Pozn.: V tuto chvíli neřešíme jaké konkrétně. Chceme vyjádřit jednoduše přání koupit si /nějaké/ auto.

V neurčitém kontextu přicházejí v úvahu varianty - Ø a a/an.

Určitý kontext

Třetí a poslední možnost je, že máme na mysli konkrétní věc nebo exemplář. V angličtině pak hovoříme o definite reference.

Příklad: This is the guy. /To je on./

V určitém kontextu přicházejí v úvahu varianty - Ø a the.

Jak je vidět, odpověď na první otázku "Co chceme říct?" nám ještě jednoznačně neurčí, jaký člen použít. Vyloučí však některé možnosti:

• Mluvíme-li o konkrétní, jasně určené věci, můžeme si být jisti, že není správně použít neurčitý člen a/an.
• Mluvíme-li neurčitě (ne však obecně!), lze s jistotou vyloučit určitý člen the.

Zbytek rozhodování závisí na druhu a tvaru podstatného jména, které použijeme. Více napoví následující tabulka:

Anglické členy - rozhodovací tabulka

Je samozřejmě obtížné a nanejvýš nepraktické nad každým jednotlivým členem přemýšlet. Naštěstí existuje řada situací, kdy je předem jasno:

Kdy zaručeně použijeme neurčitý člen (a/an)

• první zmínka (něčeho, s čím se příjemce informace doposud nesetkal)

  Yesterday, I went to a party.

• část z celku

  a loaf of bread, a cup of tea, a piece of paper, a glass of water

• jeden z mnoha, když je zjevně jedno který

  Somebody call a policeman!

• spolu s některými neurčitými kvantifikátory

  a couple of, a lot of

• vyjádření počtu vztaženého např. na hodinu, týdně, atp.

  $20 an hour, two days a week

Kdy zaručeně použijeme určitý člen (the)

• unikátní podstatná jména

  the Sun, the Moon, the Earth, the future, the past, the world, the universe

• když obě strany jednoznačně ví, o kom/čem je řeč

  the boss (při rozhovoru s kolegou v práci)

• druhá zmínka

  I found an interesting article. The article deals with...

  ... ale pozor, první zmínka nemusí být výslovná, může totiž i jen vyplynout z kontextu:

  I saw a car crash this morning. The driver was severely injured.

  všimněte si, že řidič nebyl vysloveně uveden, přesto je zřejmé, že se mluví o řidiči havarovaného vozu.

• pořadová čísla, superlativy a další slova jednoznačně určující konkrétní exemplář

  the first, the second, the last, the best, the tallest, the most successful, the worst, the only, the sole purpose, the main reason

• je-li podstatné jméno jednoznačně určeno jinak, např. vedlejší větou

  It was the man I saw earlier.

• jedná-li se o obecné tvrzení

  The wolf is a dangerous animal. I play the piano.

  "vlk" je míněn ve smyslu živočišného druhu, "piano" je zase druh nástroje, nikoliv konkrétní klavír.

• u slov definujících skupinu lidí

  the rich /bohatí/, the disabled /postižení/

• u služeb a institucí

  the police, the television, the radio

Problematika vlastních jmen

Vlastní jména jsou podstatná jména označující konkrétní osoby, města, hory, řeky, země, atp. Pro většinu vlastních jmen platí, že se před ně člen nedává. Existuje však množství výjimek, kdy se dává určitý člen the:

• kolektivní vlastní jména (PJ v plurálu)

  the Great Lakes, the Himalayas, the Andes, the United States, the Netherlands, The Philipines

• jména řek, moří, oceánů a pouští

  the Atlantic Ocean, the Sahara, the Mediterranean Sea

• jména zemí, která obsahují slovo "republic" nebo "kingdom"

  the Czech Republic, the United Kingdom

• jména budov a mostů, pokud ovšem součástí názvu není slovo "Hall"

  the Empire State Building, the Golden Gate Bridge, ale Linden Hall

• jména některých teorií, fyzikálních zákonů, atp.

  the Big Bang Theory, the Doppler Effect

  ... nikdy však pokud obsahují jméno člověka v přivlastňovacím tvaru (s apostrofem)...

  Ohm's Law, Murphy's Law, Einstein's Theory of Relativity

Navíc u některých vlastních jmen - např. u jmen firem, společností či nadací - může být člen "the" součástí názvu.

Pozn.: U vlastních jmen se nikdy neužívá neurčitý člen a/an.

Kdy použít "a" a kdy "an"

Neurčitý člen se objevuje ve dvou tvarech - a nebo an. Důvod je ryze praktický - "a" se velmi špatně říká, jestliže po něm následuje samohláska. Zkuste si říct nahlas např. "a apple". Skoro to nejde, že? A právě v takových případech se použije "an", správně tedy "an apple".

Pamatujte, že přitom nezáleží na psané podobě, ale na výslovnosti:

Správně je: a dog, an apple ale zároveň také an hour, a user.

Záludnosti a úskalí

V souvislosti s členy můžeme narazit na řadu zvláštních situací, které nás mohou snadno zmást. Jeden příklad za všechny:

I want a money making machine.

Mohlo by se zdát, že neurčitý člen a před slovem "money" je nesprávně. Podstatné jméno "money" je přeci nepočitatelné! Jenomže v tomto případě "money making" funguje jako přídavné jméno a člen se vztahuje až ke slovu "machine".

Závěrečné poznámky

Správné používání anglických členů je dovednost, kterou není snadné si osvojit. Přesto je potřeba se o to snažit - členy jsou důležité. Držíme palce.

Článek se inspiroval z těchto zdrojů

Kam dál?

• Další články z rubriky Gramatika
• Přehled všech článků
• Co jsou Anglická slovíčka?